Crankworx Innsbruck 2017

Crankworx Innsbruck 2017

Po návratu z Německa jsem se doma moc dlouho nezdržel a po necelých dvou týdnech vyrazil na další trip. I tentokrát šlo o výlet spojený s kolem, ale brašny na kolo i Ronina jsem nechal doma. Cílovou destinací byl tentokrát Innsbruck. Kromě návštěvy probíhajícho bikového festivalu Crankworx to byla konečně super příležitost navštívit mého kamaráda Tomáše, který tam se svojí přítelkyní Veronikou bydlí.

Do Innsbrucku jsem se svezl s jejich kamarády Pavlou a Ondrou. Jeli jsme dodávkou, takže nakonec zbylo i místo na moje kolo, s čímž jsem nejdřív vůbec nepočítal. Situace teda hned od začátku vypadala super — nejen, že si budu užívat několik dní podívané na špičkové bajkery, ale svezu se i na místních trailech.

U řeky Inn — Crankworx Innsbruck 2017

Poprvé v Innsbrucku

Do Innsbrucku jsme dorazili ve čtvrtek okolo třetí hodiny ráno. Pavla s Ondrou pokračovali ještě asi 30 km za Innsbruck a protože jsem na první noc neměl dohodnuté spaní, vysadili mě u sportovišť místní univerzity, kde bych mohl najít místo na přespání. Jel jsem po cyklostezce podél řeky Inn a odhadoval jsem, jak asi vypadají okolní hory, jejichž obrysy jsem ve tmě jen tušil.

Břeh řeky je v těchto místech bohužel strmý a hodně zarostlý, takže jsem při hledání vhodného místa na spaní dojel až k letišti. Podle mapy to nevypadalo, že by to za letištěm bylo lepší, tak jsem se vrátil a v jednom místě zaplul do křoví. Bylo tolik hodin, že už nemělo cenu stavět stan, místo bylo navíc dostatečně měkké, takže jsem ani nenafukoval karimatku, ustlal jsem si jen na tyvekovou podložku, dojedl kebab, co jsem si vezl jako večeři z Prahy, a kolem půl páté konečně zalehnul do spacáku. Tou dobou už jsem skrze křoví viděl, jak se na stezce prohánějí první ranní běžci.

Po probuzení jsem sbalil věci a jel jsem se omýt k řece. Konečně se mi naskytl pohled na okolní majestátní hory, které Innsbruck svírají z obou stran. Pro někoho možná běžná věc, ale pro mě ta masa kamene, ze které stále čiší energie, vždy představuje nevšední podívanou a nepřestává mě udivovat.

Cyklostezka od letiště do města — Crankworx Innsbruck 2017

Cyklostezka od letiště do města

Do města jsem dorazil před devátou. Po cestě do centra jsem si v Coffeekultu, místním kávovém řetězci s vlastní pražírnou, dal první ranní kávu a vyrazil dál. Prodírání se mezi turisty po centru na kole se mi moc nezamlouvalo, tak jsem nakonec využil Tomášův tip na snídani. Podnik s názvem Breakfast Club jsem si prostě nemohl nechat ujít, protože s přítelkyní máme stejnojmenný blog o snídaních v Praze (teď spíše v hybernaci). Po snídani jsem se již vypravil na shuttle bus, který mě měl dovézt na Crankworx.

Crank… what?

Crankworx je gravity bikový festival, který se původně konal jen v kanadském Whistleru, ale několik posledních let se z něj stala světová tour, která letos měla zastávky mimo Innsbrucku ještě v Rotorue na Novém Zélandu a v Les Gets ve Francii. Zakončení celé tour pak proběhlo doma ve Whistleru. Jedná se o jeden z největších eventů podobného ražení a zajet si do Innsbrucku byl tak asi nejjednodušší způsob se naživo podívat, jak jezdí světová špička.

V Innsbrucku se závodilo v pěti disciplínách — whip-off jumpech, dual speed & style, pump tracku, slopestylu a downhillu. Sjezd byl jedinou disciplínou, kam se mohli přihlásit i jezdci bez pozvánky. Závody se jely v innsbruckém bikeparku, který má dvě části. V Götzens se závodilo pouze ve sjezdu, zbytek disciplín se jel ve vedlejším Mutters. Event doprovází velká expoziční část s výstavními stánky výrobců a doprovodným programem.

S Tomášem v bikeparku — Crankworx Innsbruck 2017

S Tomášem v bikeparku.
photo by: @_tomaass

Hurá do bikeparku

Po obědě v Mutters jsme se s Tomášem vyvezli lanovkou nahoru a přejeli na trail do Götzens, jehož první půlka sice byla oficiálně uzavřená, protože na druhé části se jel zmiňovaný sjezd, ale projet se tam dalo. Ani pásky a cedule nás nezastavili před poslední částí, která vedla přímo ke startu downhillu. Zatímco Tomáš už stál dole pod trailem, já se zatím sbíral z kořenů a borůvčí a říkal si, že musím trošku přibrzdit. Tomáš se přihlásil do závodu, a tak šel trénovat na trať. Já to dolů do Götzens musel vzít po asfaltu, protože trail byl kvůli závodu pro veřejnost zavřený.

Panoramasee nad Innsbruckem — Crankworx Innsbruck 2017

Panoramasee nad Innsbruckem. Vpravo jsou skoky, kde se včera jel whip-off contest.

Když jsem z Götzens vyjel lanovkou znovu nahoru, zamířil jsem k jezeru Panoramasee, odkud je překrásný výhled na Innsbruck a okolí. Voda v něm byla křišťálově čistá a tak nebylo divu, že i přes zákaz se v tom vedru našlo několik lidí, kteří se tady koupali. Já si na chvíli lehnul na dřevěné lehátko a užíval si horské sluníčko a dechberoucí výhledy. K jezeru se od lanovky jelo okolo obřích skoků, kde se včera konal whip-off contest, při kterém se zranilo několik jezdců.

Odsud jsem zamířil na trail vedoucí do Mutters. Tahle část bikeparku nabízí lehčí tratě než vedlejší Götzens. Na začátku je pár skoků, které jsem po předchozím pádu radši napoprvé jen objel. Potom trail vede kousek pod lanovkou a nakonec zamíří do lesa, kde je pár sekcí s kořeny, na kterých jsem pocítil limity svého kola se 140mm zdvihy i svých jezdeckých schopností v pořádném terénu. Výhodou bylo, že tyhle úseky nejsou extra prudké, takže jsou pro méně zkušené jezdce vhodné a dá se na nich dobře natrénovat. První půlka trailu končí řadou klopenek na otevřené louce. Odsud se pak můžete buď nechat vyvézt znovu nahoru nebo dojet do dolní stanice lanovky, ale cesta již není tak zábavná a vede hlavně po širších lesních cestách.

Vrchní polovinu jsem si zajel asi třikrát než se ke mně připojila Veronika a její kolegyně z Crankworx. S holkama jsme potom sjeli celý trail až dolů do Mutters.

Ondra, Tomáš a já. Fandíme na dual speed & style

Ondra, Tomáš a já. Fandíme na dual speed & style
photo by: @_tomaass

Navečer se jelo finále dual speed & style — divácky atraktivního závodu, při kterém dva borci na trati musí, co nejrychleji projet trať, ale jsou hodnoceni i za triky, které během jízdy odjedou. Po vítězstvích v obou předchozích závodech speed & style na Crankworx, byl jedním z favoritů i Čech Jakub Vencl, kterému bohužel tentokrát nevyšla jízda a skončil nakonec na 13. místě.

 

Obědová pohodička na parkovišti

Obědová pohodička na parkovišti
photo by: @_tomaass

Stezka podél řeky do Innsbrucku

Pátek jsme začali snídaní v Götzens, po které Tomáš vyrazil na trénink. Já jezdil na trailu v Mutters, pomalu vychytával, kterou stopou mám problémové úseky projet a sem tam si i skočil. Odpoledne jsem přejel zpátky do Götzens, protože mi Tomáš slíbil, že uvaří oběd.

Zpátky do Innsbrucku jsem se vydal podél řeky Sill

Zpátky do Innsbrucku jsem se vydal podél řeky Sill

Zpátky do Innsbrucku jsem se vydal sám. Na mapě jsem si vyhlídnul cestu podél řeky Sill. A rozhodně jsem nelitoval. Úzká pěšina v hlubokém údolí obklopeném stromy byla naprostý opak výhledů nahoře na kopcích. Trail, který vede jen kousek nad divokou řekou, měl většinu času pohodové flow, i když jsem na pár místech musel i sesednout a kolo po skalnatém povrchu vytlačit. Cestou jsem potkal pár vodopádů nebo kamenných pláží. Jedinou chybou bylo, že jsem u Innsbrucku na konci stezky musel přeběhnout přes koleje kvůli rekonstrukci.

Pump track — Crankworx Innsbruck 2017

Večer jsme se vydali na finále pump tracku, ve kterém jel i Čech Tomáš Slavík, ale bohužel ani jemu se jízda úplně nevyvedla. Pump track je nicméně taky hodně atraktivní podívaná, kdy jezdci nemají na kole řetěz a na speciální dráze zrychlují jen pomocí „pumpujících“ pohybů vlastního těla. Závod to byl vyrovnaný a v ženském i mužském finále měli dokonce při jedné ze dvou rozjižděk oba závodníci/závodnice stejný čas. Když k tomu ještě připočtete super fanoušky, určitě si dokážete představit tu skvělou atmosféru závodu.

 

V horské chatě napravo se můžete občerstvit než se vypravíte na singletrail

V horské chatě napravo se můžete občerstvit než se vypravíte na singletrail

Singletrail přímo ve městě

Zatímco Tomáš s Veronikou jeli v sobotu ráno hned na Crankworx, já zamířil na jejich doporučení na Arzler Alm trail, na který se dá dojet přímo z centra města. U kongresového sálu nasednete do lanovky, která vás doveze nad město, potom si ještě docela velký kus musíte vyšlápnout. I když na mě ten název stále působí jako jazykolam, stojí to rozhodně za to. A ten výhled na Innsbruck dole je ta nejmenší paráda, která na vás čeká.

Luxusní singletrail přímo nad městem, to bych si taky nechal líbit

Luxusní singletrail přímo nad městem, to bych si taky nechal líbit

Trail je dlouhý asi 3 km, má příjemné flow a hravé zatáčky. Prudkých ani technických pasáží tady moc není, zato se můžete pořádně vyblbnout na zvlněném terénu i menších skocích. I já se párkrát odlepil trošku víc od země, až jsem si zase říkal, že se musím klidnit, protože sjet tady na některých místech mimo trail by mohlo hodně bolet.

Trasa končí dole u řeky, odkud můžete znovu dojet na lanovku a dát si tu parádní jízdu znovu. Mrkněte na ofiko video trailu, že si nevymyšlím a je to fakt pecka:

Oficiální promo video Arzler Alm trailu

Po Arzler Almu jsem vyrazil shuttlem zase na druhou stranu nad město. Svezl jsem se až do Götzens, vyjel nahoru a sjel celý trail až do Mutters. Na rozbitém povrchu trati už bylo hodně znát to množství lidí, které se tady během Crankworx prohnalo. Byl to pořádný rozdíl oproti vyhlazené cestičce na trailu v Innsbrucku. Hlavně části s kořeny už pro mě byly moc, ale pár skoků a pasáží, které jsem měl dobře najeté, jsem si pořád užíval. Dole v Mutters už se jelo finále slopestylu, které se přesunulo z neděle kvůli nepříznivému počasí. Podíval jsem se asi na tři jízdy a vyrazil zase nahoru, abych přejel do Götzens na sjezd.

I když trasa v Götzens je mnohem prudší, nebyla tak rozbitá jako v Mutters, a užíval jsem si tak perfektní poslední jízdu v innsbruckém bikeparku. Dole jsem skočil do krámu nakoupit nějakou svačinu, dostatečnou zásobu chlazených pivek a hurá fandit Tomášovi, kterého čekal downhill závod. Jízda mu bohužel nevyšla a v jedné z horních pasážích se na kořenech vysekal. Nevadí, příští rok to tam pošle určitě líp! Kola jsme rychle hodili dozadu na dodávku a vyrazili nahoru fandit a omrknout, jak si s tratí poradí nejrychlejší borci planety.

Kdybych měl Crankworx něco vytknout, tak myslím, že celkové atmosféře rozhodně neprospělo, že byla akce rozdělená na dvou místech. Působilo to dost rozfrkaně, člověk přejížděl z jedné části do druhé a nejvíc tím asi trpěl závod ve sjezdu, kterému ještě dělal konkurenci přesunutý slopestyle. Dost mi taky vadil boj o místa u dráhy na pump track a speed & style, protože jakmile jste nestáli přímo u pásky, neměli jste skoro šanci něco vidět. Aspoň malá tribuna po straně trati by určitě udělala radost mnoha lidem a zlepšila divácký zážitek.

Asi největším benefitem na druhou stranu, kromě toho vidět na vlastní oči jezdit špičkové jezdce, byla možnost zapůjčit si v expo části u stánků kola od různých výrobců a hlavně v top kvalitě. Já to bohužel letos nevyužil, protože jsem si vždycky zapomněl doma občanku, ale příští rok — a to už je potvrzené, že se Crankworx do Innsbrucku vrátí — si rozhodně tuhle možnost vyzkoušet různá kola ujít nenechám.

Líbil se vám článek? Nasdílejte ho nebo mi tady nechte komentář

Komentáře

Crankworx Innsbruck 2017
Kdy červen 2017