Toulky kolem Jizery 2017
Pamatuju si přesně ten okamžik, kdy jsem si řekl, že bych mohl vyrazit na tuhle trasu. Dorazil jsem zrovna po týdenní cestě podél Labe z Německa a Ronina jsem měl už trochu plné zuby. S Matějkovic jsme popíjeli pivko v relax baru Oddech-off přímo u řeky a já koukal na soutok Labe a Jizery. Už po cestě jsem přemýšlel, že bych to příště vzal radši terénem a trošku víc nalehko. Jizera podle Wikipedie měří něco málo přes 160 kilometrů, takže to vypadalo jako ideální vzdálenost na víkendovou výpravu.
Na cestu jsem nakonec vyrazil na celoodpruženém Rock Machine Blizzard až koncem srpna 2017. Stan, spacák, karimatku a pár dalších drobností jsem nacpal do brašny na řídítka. Oblečení a zbytek věcí do podsedlovky. Na zádech jsem bohužel musel vézt i batoh, do kterého jsem dal vodu a brašnu s foťákem.
Zabalení a připevnění hlavně přední brašny mi trvalo trošku déle, než jsem čekal, takže jsem vyrážel zhruba s dvouhodinovým zpožděním. Po pár šlápnutích do pedálů naštěstí moje špatná nálada zmizela a já se těšil na skvělý výlet.
Na soutoku Jizery a Labe
Jizera se do Labe vlévá v Lázních Toušeň. Na soutoku samozřejmě proběhla fotosešn a potom už jsem vyrazil proti proudu Jizery. Byl pátek před polednem a já měl smělý plán, že do neděle dojedu až do míst, kde Jizera pramení.
Lázně Toušeň – Benátky nad Jizerou – Mladá Boleslav – Mnichovo Hradiště
(87 km)
Trasu po cyklostezce až někam do Bakova jsem za posledních pár let projel nesčetněkrát, takže jsem se snažil alespoň ze začátku jet po neznámých cestách.
Za mostem v Novém Vestci jsem tedy hned zamířil po modré přímo podél Jizery, v Otradovicích jsem to místo silnice vzal cestičkou podél trati a hned zase přímo po břehu řeky až do Sojovic. Jizera mi tady trošku připomíná Sázavu. Je tady paradoxně divočejší v porovnání s tím, jak klidná je třeba v úseku od Mladé Boleslavi po Benátky.
Ze Sojovic jsem jel po červené a za Kochánkami odbočil do přírodní památky Slepče, kde jsem byl naposledy někdy na základce. Plácek pod pískovcovou stěnou u vchodu, kam jsme na prvním stupni chodili na třídní výlety opékat buřty, byl bohužel zarostlý nálety.
Objel jsem závoru a pokračoval dál směrem do lesa. Po krátkém stoupání jsem dojel až mezi pole, odkud se mi naskytl výhled na benátecký zámek. U jezu v Dražicích, odkud pocházím, jsem si dal pauzu a uvařil zelený čaj.
Ve Slepči u Benátek nad Jizerou
Kolem čtvrté hodiny večer jsem konečně dorazil do Mladé Boleslavi, zastavil jsem se u známých v restauraci The Black Sheep. Burger jsem v tom horku zapil několika pivy a na rozloučenou jsme si s Jirkou dali whiskey.
Z Boleslavi jsem zamířil do Josefova Dolu, odkud po červené vede skvělá stezka přímo nad řekou. Užívám si jízdu po singletrailu, když v tom skoro před koncem stezky chytnu špatnou stopu a přední kolo míří směrem ze srázu. Vidlice pruží jak může, ale já stejně letím přes řídítka a za chvíli už se sbírám ze země.
Za Bakovem pro mě konečně začala neznámá trasa. Projel jsem náměstím a zamíříl podél potoka k chatové osadě. Cesta tudy vede přímo přes verandy několika chat, takže se omlouvám chatařům, kteří si již začínají užívat víkendovou pohodu s lahváčem a výhledem na Jizeru.
Wildcamping pro dnešní noc
Před osmou hodinou večer jsem zastavil na benzínce na kraji Mnichova Hradiště. Začínalo se již stmívat a já přemýšlel, kam složím hlavu. Na mapě jsem si nakonec vytipoval místo za Ptýrovcem kousek od řeky.
Na plácku přímo u řeky byla větší chata a ohniště, ale já radši vytlačil kolo ještě kousek dál do prudkého kopce dál od cesty, kde jsem nakonec rozbalil stan. Z nedaleké farmy na Ptýrově, kde zrovna ten víkend probíhala nějaká dostihová soutěž, doléhala přes pole hudba. Naštěstí až když jsem ulehl do spacáku, začalo pršet.
Klášter – Loukovec – Svijany – Turnov – Železný Brod (52 km)
Druhý den mě vzbudil hlas moderátora z farmy. Probral jsem se, uvařil si kafe a polívku na posilněnou. Pobalil jsem spaní a vyrazil prozkoumat okolí. Tohle místo jsem totiž nevybral náhodou.
U Skalních srubů u Mnichova Hradiště
Spal jsem přímo u Skalních srubů, přírodní památky s výskytem vzácných rostlin i malých živočichů a hlavně s erozí vzniklým výklenkem nad Jizerou. Právě tento strmý sráz je vidět i z hlavního tahu vedoucího na Mimoň, po kterém jsem jezdil za prababičkou a po celé dětství tuhle skálu obdivoval. Na stěně je pár umělých chytů na bouldering, je vidět i pár kruhů na lezení s lanem. Pod převisem by se dalo v pohodě přenocovat i ve více lidech.
Z Kláštera jsem po modré dojel až do Mohelnice, odkud jsem pokračoval po zelené do Loukova. Mezi Loukovem a Svijany jsem se trochu zamotal v místní bažantnici. Pěšina nikde, tak jsem se začal prodírat nejprve hustým roštím na kraji lesa a potom cestou necestou přímo lesem. Nadávky se mi draly ze rtů, abych si ulevil, když v tom jsem viděl krásně prošlápnutou cestičku přímo z louky, po které jsem předtím bloudil.
Jak bývá v sezóně zvykem, pivovarská restaurace ve Svijanech praskala ve švech a čekací doba na jídlo byla dlouhá, takže jsem pivovar opouštěl až někdy kolem půl třetí. V té době mi již bylo jasné, že Jizerky si budu muset nechat na jindy.
Za Turnovem
Turnov jsem objel po červené, projel pod Hrubým Rohozcem a dojel až do vyhlášeného hostince Ábelův mlýn v Dolánkách, kde jsem si pochutnal na víc jídlech než by bylo zdrávo. (Poznámka 04/2019: Ábelův mlýn změnil majitele a už to prý není úplně ono, ale vyzkoušejte sami.)
Pomalým tempem jsem se potom údolím Jizery vydal na poslední etapu dne. Nakonec jsem přeci jen musel dostat přes kopec, abych dorazil do Železného Brodu. Pekelné stoupání bylo potom odměněno dlouhým sjezdem a krásným příjezdem podél řeky do města.
Veřejné tábořiště Paraplíčko
Z Brodu, kde jsem ve večerce nakoupil večeři a dvě piva, aby se lépe usínalo, mě ještě čekaly asi tři kilometry po asfaltce do veřejného tábořiště Paraplíčko přímo u Jizery. I když tady kempovalo dost lidí, byl tu klid a po setmění jen hrstka zůstala u svých malých táboráků.
Semily – Kozákov – Klokočské skály – Turnov (36 km)
Z Paraplíčka jsem v neděli ráno vyrazil směrem k Riegrově stezce. Tato naučná stezka vede údolím Jizery od Spálova do Semil a je to naprosto úžasný kus přírody. Stezka povětšinou vede vysoko nad řekou a vodu vidíte jen občas skrze větve stromů. Když dorazíte na vyhlídku, zůstanete na chvíli zkoprnělí dechberoucím výhledem.
Riegrova stezka údolím Jizery
V Semilech jsem se rozloučil s Jizerou a měl v plánu se přes Kozákov vrátit zpátky do Turnova na vlak. Ze Semil jsem se bohužel vymotal špatně a netrefil ani zelenou, ani cyklostezku a nakonec musel tlačit kolo do kopce přes pole a louky.
Na Kozákově jsem na chvíli zakotvil v občestvení a dal si oběd. Potom jsem po hřebeni vyrazil směrem na Koberovy a potom ke Klokočským skalám. Odsud to už byl jen kousek do Turnova, kde jsem ještě zabil pár chvil v místním nádražním bufetu.
Na dobytí Jizerek tedy budu muset počkat do příště, i tak to byl ale bezchybný víkend na kole v přírodě!
