Opravdový cestovatelský festival — Nadivoko 2017
Vrátil ses z daleka, ale ještě máš v batohu plesnivý sýr a mokrý stan? Tak ho ani nevybaluj a přijeď na krutopřísně hustý cestovatelský festival — podtitulek festivalu Nadivoko už od začátku sliboval, že se bude jednat o něco úplně jiného než klasický maraton přednášek o neuvěřitelných expedicích ve vyhřáté posluchárně nebo přednáškovém sále s pohodlnými polstrovanými sedadly. Termín na konci září mi navíc připadal jako skvělá příležitost, jak se rozloučit se sezónou.
Ronin připravený vyrazit na cestu
Jak tam?
V pátek ráno jsem vlakem dojel do Havlíčkova Brodu, odkud jsem potom již vyrazil do Mrákotína, kde se festival konal. Cesta Vysočinou ubíhala v pohodě, kopec nahoru, kopec dolů… Za chvíli už jsem projížděl pod D1, Jihlavě jsem se naštěstí vyhnul.
Původně jsem plánoval jet přes Telč a prohlídnout si trochu město, cestu jsem ale nakonec trochu změnil a v Třešti odbočil směrem na hrad Roštejn, kde jsem vyběhnul aspoň nahoru na sedmibokou hradní věž.
Z hradu jsem už zamířil přímo na místo festivalu. Když jsem po lesní cestě dojel až k silnici a koukal se do mapy kudy dál, uslyšel jsem po silnici přijíždět nějaký prskolet. Chvíli sice trvalo, než motorka dorazila, ale čekání se vyplatilo.
Na festivalu jsem se totiž měl potkat s Magičem — kamarádem, který byl v té době jen pár týdnů zpátky v ČR poté, co se vrátil z Afriky, kterou objel na Čezetě. Skvělá náhoda, že jsme se potkali právě tady uprostřed ničeho, na místě, kde se jen křížila silnice s lesní cestou. Magič měl namířeno ještě do Telče, aby nakoupil jídlo a benzín do vařiče. Já šlapal dál po lesní cestě. Znovu jsme se potkali při příjezdu na festival.
Stanové městečko
Nadivoko
Festival se konal kousek od Mrákotína, což je obec necelých 10 km od Telče. Za obcí je rybník Dolní Mrzatec se skautským táborem, který sloužil jako zázemí. Návštěvníci si mohli postavit stan na přilehlé louce.
Kromě cestovatelských přednášek byly na programu večerní koncerty, workshopy, burza průvodců a další srandy jako třeba stavění věže z pivních bas nebo loďky a paddleboarding. Samozřejmě nemohla chybět ani čajovna.
Atmosféra byla pohodová a uvolněná, večery u ohně ještě uvolněnější. Jediné, co nevyšlo tak bylo asi počasí, protože jsme celý víkend klepali kosu. Na druhou stranu jsme se zase mohli zahřívat čajorumem.
O přednáškách
V pátek jsme jako první zašli na přednášku Embéčkem kolem světa od Michala Vičara, který se svým bratrancem vyrazil na cestu kolem světa ve staré Škodě 1000 MB. Povídání super, ale asi v půlce jsme museli kvůli zimě a hladu odejít zpátky ke stanům. Magič už přednášku znal, protože to není žádná novinka, a já si říkal, že přednášek uvidíme ještě dost.
Sobotu jsme začali přednáškou Martina Ksandra o expedici do Pákistánu. I když má Martin už za sebou výstupy i na vyšší vrcholy, vyprávěl o tom, jak se pokusili o prvovýstup na šestitisícovku Sugulu Peak. Vysokohorské expedice jsou pro mě úplně neznámé téma, takže jsem hltal každý detail. I když se klukům nepodařilo vrchol zdolat, z Martinova vyprávění bylo cítit, že i tak to byla ohromná zkušenost.
Po obědě jsme zastihli jen poslední část neotřelých cestovatelských tipů od Kamily Smolové. Líbilo se mi, že i nejprofláklejší místo na světě může nabídnout něco jiného a neokoukaného, když na něj pojedete třeba mimo sezónu nebo se vydáte trošku jinou cestou než ostatní.
Odpolední přednášku měli kluci Jirka a Mates z 3handbikes o jejich výpravě do Íránu. Před přednáškovým stanem umístili jeden handbike, který jsme hned vyzkoušeli nejen kvůli tomu, abysme se zahřáli. Je to teda pořádná fuška! Suprově podaná přednáška plná vtipných hlášek a situací, ze které bylo ale cítit i naprosté odhodlání bojovat s nepřízní osudu. Video z jejich cesty snad někdy spatří světlo světa, zatím se můžete podívat, jak se 3handbikes proháněli po Maroku na jejich předchozí cestě:
Sobotu přednáškou zakončil Matěj Balga, který byl v té době pořád ještě na cestě kolem světa. Den nebo dva dny před přednáškou se vrátil do Čech po třech letech na cestě. Matěj svým skvělým vyprávěčským stylem a naprosto neuvěřitelnými příběhy a historkami z celého světa fascinoval zaplněný přednáškový stan, bez problémů vyplnil vyhrazené dvě hodiny a o skoro další hodinu přetáhnul, ale nikomu to nevadilo.
Přiznám se, že jsem na festival Nadivoko narazil právě díky Matějovi a byla paráda jeho povídání slyšet hned začerstva. Právě objíždí republiku, tak si jeho příběh nenechte ujít, pokud bude ve vašem městě. Sledujte jeho Facebook, ať to neprošvihnete.
V neděli jsme už stihli jen jednu přednášku o Novém Zélandu od Pavla Bartoše. Líbilo se mi, že se Pavel podělil o praktické tipy, jak se na Zélandu dá strávit 14 měsíců prací a cestováním po horách.
Cesta zpátky
V neděli po poledni jsme sbalili stany, Magič nakopnul Čezetu a vyrazil směr Praha. Já šlápnul do pedálů a vydal se na Javořici — nedaleký kopec a nejvyšší vrchol Vysočiny. S 837 m n. m. to je nejvyšší vrchol, na který jsem letos s kolem vyjel. Padající mlha zalézala až za kůži a v lese vytvářela ponurou atmosféru, ale z Javořice už mě čekal jen víceméně sjezd na vlak do Batelova.
Až na tu zimu to tedy byl prima víkend. Magič mě každé ráno hostil míchanými vajíčky, pokecali jsme nejen o jeho africké cestě u vodní dýmky v čajovně a užili si bezvadný festival. Příští rok se tam tak zase nejspíš uvidíme.
Sledujte Facebook Nadivoko nebo jejich web
