Po Labské stezce
Na začátku června jsem konečně po dlouhých přípravách vyrazil na svoji první výpravu na kole. Vlakem jsem se přesunul do Hamburku a odsud potom dojel do Cuxhavenu, kde se Labe vlévá do Severního moře. Proti proudu řeky jsem pak během týdne došlapal zpátky domů. Přečtěte si, jakých těch 1150 kilometrů podél Labe bylo.
Labská cyklostezka
Často kolem Labe jezdím, a lákalo mě tak podél něj vyrazit i na delší štreku. Labská stezka se těší docela velké oblibě a není to jen kvůli dobrému PR. Trasa díky své nízké náročnosti (skvělý povrch a téměř žádné převýšení) láká hlavně starší nebo rodiny s dětmi, kteří na ní tráví i víc jak dva týdny. Narazíte ale i na takové týpky, kteří ji z Čech profrčí za tři dny. Já chtěl se svým tempem zapadnout někam mezi a nakonec jsem na cestě strávil 8 dnů.
Nebyla to nuda?
Před cestou jsem několikrát uvažoval o změně plánu, protože po bližším prozkoumání to vypadalo na docela nudnou jízdu. Labská stezka totiž nenabízí moc vyžití podél trasy, takže pokud se chcete během dne přemístit třeba jen o 50 kilometrů a mít okolo dost možností, jak se zabavit, vyhlídněte si spíš jinou trasu.
Mně tohle naopak vyhovovalo. Užíval jsem si, že je přede mnou pouze celý den šlapání. Žádné další starosti, než kde v poledne zastavit na jídlo nebo večer složit hlavu. Po prvních dnech jsem už ani moc nezajížděl do měst podél stezky, protože to zkrátka nestálo za to. Díky tomu, že cesta vede krajinou téměr výhradně bez kopců, jsem byl za den schopný projet delší úseky a nestihnul jsem se ani začít nudit. I kdybych nakonec letos na Labskou stezku nejel, zůstala by mi ležet v hlavě a chtěl bych ji jednou projet. Jako premiéra to tak se vším všudy byla víc než vhodná trasa.
Ať nejste taky překvapení
Po cestě jsem často přejížděl z jednoho břehu Labe na druhý. Mosty jsou velkou vzácností, takže jsem využíval hlavně přívozy, kterých je na Labi požehnaně. Převezení na druhou stranu se pohybuje mezi jedním až dvěma eury. Nejhorší na přívozech je, že mají provozní dobu, na což můžete doplatit, pokud jedete do noci nebo brzy ráno. Obecně ale přívozy operují déle než zvedací nebo otáčecí mosty na přítocích Labe. Na tom jsem hlavně druhý den pohořel a musel si kvůli tomu zajet hodně kilometrů navíc.
Dost mě překvapilo, jak málo bylo možností zastavit někde cestou na jídlo. Ne že by se nedalo nikde nic najít, ale rozhodně nepočítejte s tím, že byste v každé druhé vesnici měli pět bufetů přímo u stezky jako u nás. Já si tak nakonec oproti plánu víc vařil, ušetřil dost peněz a jedl často zdravější jídlo na místech s krásným výhledem.
Kde to stálo za to
Mezi ty nejkrásnější úseky, kterými jsem po cestě projel, řadím část od Hamburku po Havelburg – příroda okolo Labe je tam rozmanitá, a tak projíždíte mezi úchvatnými loukami, ale i lesními úseky, které poskytují příjemný chládek a zpestření oproti asfaltové stezce.
Další nádherný úsek začíná kousek za Drážďany, kde projíždíte Českosaským Švýcarskem. Po pár dnech, kdy jedete krajinou téměř bez kopců, působí okolní skály trochu přízračně, ale rychle si na tu nádhernou podívanou zvyknete.
Negativně naopak zpětně hodnotím úsek od Hamburku k moři. Okolí stezky je hodně jednotvárné a když ještě cestou chytnete protivítr jako já, výsledek v Cuxhavenu za tu námahu opravdu nestojí.
Jak je to tam se spaním?
Spaní jsem začal řešit většinou až odpoledne, když bylo jasnější, jak daleko daný den dojedu. Před cestou jsem věděl, že chci vedle klasického spaní v kempech vyzkoušet i spaní na divoko.
V kempech jsem nakonec strávil 4 noci. V Německu se ceny kempů pohybovaly okolo 10 až 12 eur za noc, někde se ještě připlácelo 50 centů nebo jedno euro za sprchu. V Děčíně jsem potom poslední noc strávil také v kempu, noc tam stála něco kolem 150 korun.
Tři noci jsem pak spal mimo kempy a musím říct, že to patří k těm věcem, na které vzpomínám z cesty nejvíc. Hledání toho správného místa pro přespání na konci dne přináší nemalé dobrodružství, hlavně když se již stmívá a vy pořád šlapete. Nakonec jsem měl štěstí a pokaždé narazil na perfektní flek.
V některých úsecích je to s vhodným místem na wildcamping těžší, ale většinu cesty je příležitostí dost. Oblasti se dají dopředu vytipovat z mapy – vždycky jsem byl spíš překvapen, že se nějaký spot dá najít i v místě, kde jsem myslel, že to bude nemožné, nikdy naopak.
Cestopis
Jestli máte chuť, náladu a čas, přečtěte si podrobnější deníkové zápisky včetně fotek z celé cesty. Rozdělil jsem je na tři části po dvou až třech dnech:
2, Přes Hamburk do středu Německa
Byl to skvělý týden, během kterého jsem si vyzkoušel cestování na kole. Asi vás nepřekvapí, že se mi to zalíbilo. Zamlouvá se mi svoboda, kterou kolo poskytuje. Můžu si jet si víceméně kudy chci, jakým tempem chci, zastavit na libovolném místě, vnímám víc počasí, protože mě může hodně potrápit, a cítím se blíž přírodě, kterou zrovna projíždím.
Už teď mám v hlavě plány na další cesty – některé jsou podobné téhle, jiné zcela odlišné. Uvidíme, které z nich se podaří nakonec uskutečnit. Rozhodně se ale s vámi o ně podělím tady na blogu.
